Jak mozek a tělo spolupracují, díl 2: Proč moji klienti při terapii zavírají oči

V minulém díle (článku od Míši) jste si přečetli, jak důležitou roli při vzniku pohybu hraje vnímání vlastního těla a jak jej můžeme podpořit. Dnes se podíváme blíže na to, co se děje mezi „vstupem“ a výstupem“, tedy mezi „vím, že moje ruka leží v klíně a dosáhne mi asi do poloviny stehna“ a „zvedám hrneček, co leží na stolku“.

Pohybu předchází myšlenka (1). Chci se napít, proto potřebuji hrnek ze stolku nějak dopravit k puse. Co všechno se musí stát?

1. Musím vědět, jak je stolek daleko (informace z čidel zraku)
2. Musím vědět, jak dlouhá je moje ruka a kde se teď nachází (vnímání těla, viz 1. díl)
3. Musím vědět, jak těžký hrnek je (zkušenost)
4. Musím naplánovat, jak hrnek zvednu a přiblížím k puse (pohybová představa, tvorba pohybového programu případně výběr vhodného pohybového programu z „databáze“ pohybů, které umím)
5. Musím dát pokyn „Jde se na to!“ (spuštění pohybového programu)

Abychom dokázali pohyb provést, musí v mozku existovat pohybová představa (2,3). Čím přesnější tato představa je, tím snazší a ekonomičtější pohyb bude a tím lépe budou spolupracovat jednotlivé svaly, které se na pohybu podílejí. Pro někoho může být lepší pohybová představa, a tedy lepší koordinace, jen otázkou toho, že se bude ladněji pohybovat po parketu. Pro někoho jiného ale může znamenat to, že dokáže překročit spadenou větev, neztratí rovnováhu a neublíží si.

No dobře, pohyb ale přece trénuji tak, že jej dělám pořád dokola… Ano, ale dá se tomu pomoci i jinak, a to právě tzv. ideomotorickým tréninkem, tedy zlepšováním pohybové představy. Nervové dráhy zodpovědné za pohybovou představu a samotné provedení pohybu se totiž do značné míry překrývají! V našem mozku tedy existuje jakýsi „společný neurální kód“ (4-7). Myšlenka pohybu tedy dokáže aktivovat příslušné svaly (8). Sportovci tento způsob učení znají většinou jako „mentální trénink“ a hojně jej využívají. Až poslední době jsme začali myslet na využití ideomotorického tréninku v terapii. Například u lidí s neurologickými obtížemi nebo obecně u lidí s poruchou vnímání vlastního těla, ale nejen u nich (9,10).

Proto svoje klienty často nabádám k tomu, aby zavřeli oči a snažili se si představit pohyb, který nás zrovna zajímá, co nejpřesněji. Nejprve pohyb ukazuji na sobě nebo na modelu a vysvětlíme si, které svaly jdou do akce. Pak klienta do pohybu navádím kontaktem svých (někdy nejen) rukou. A tady přichází pokyn „Zavřete si oči a představujte si svoji lopatku, jak klouže po hrudníku…“. Někdy využíváme představu samotnou, někdy s mým naváděním, někdy v průběhu toho, kdy klient sám objevuje nový pohyb.

Pohybovou představu hojně používám také v diagnostice obtíží svých klientů. Díky tomu, že mám „tak nějak v hlavě“, jak by měl daný pohyb vypadat, dokážu říct, co „to rameno dělá divně“, když člověk zvedá ruku. Často se mě lidé ptají, jak jsem na to přišla, že zrovna to či ono se u nich neděje, jak by mohlo. Porovnávám to, co vidím, se svojí pohybovou představou. Samozřejmě je těžší vytvořit přesnou pohybovou představu něčeho, co člověk nikdy neviděl nebo nezkusil. Moji rodiče mě odmala vedli k pohybu a dovolili mi vyzkoušet spoustu sportů a pohybových aktivit. Jsem jim za to velice vděčná a moc z toho ve své práci těžím. To je mimo jiné důvod, proč fyzioterapeuti nevidí příliš rádi ranou specializace dětí. Ale o tom třeba zase jindy a jinde… A také, přijde-li za mnou klient, který dělá sport, se kterým nemám zkušenost, je pro mě velmi důležité se vzdělat alespoň z videí, abych získala právě tu pohybovou představu a dokázala se lépe naladit na stejnou vlnu.

Oukej, takže už víš, kde leží Tvoje lopatka. A umíš si představit pohyb, který dělá, když zvedáš ruku? Zkus to a objevuj…

PS: Koho by téma ideomotorického tréninku nebo spolupráce mozku a těla při řízení pohybu zajímalo více, může se podívat na moji bakalářskou práci na téma Ideomotor training in the therapy of a multiple sclerosis patient and its impact on the gait quality. Věnovala jsem se právě využití pohybové představy jako experimentální terapii pacienta s nestabilitou a poruchou chůze při základní diagnóze roztroušená skleróza. Drobné varování: je to dlouhé, hodně… a je to anglicky. Ale rozhodně není třeba to číst celé. Zájemcům doporučuji kapitolu 3 – Connection of body and mind during movement.

Autor: Míša Krákorová

Zdroje:

1. MASSEN, Cristina and PRINZ, Wolfgang, 2009. Movements, actions and tool-use actions: An ideomotor approach to imitation. Philosophical Transactions of the Royal Society B: Biological Sciences. 2009. Vol. 364, no. 1528, p. 2349–2358. DOI 10.1098/rstb.2009.0059.
2. SAIMPONT, A., MALOUIN, F., TOUSIGNANT, B. and JACKSON, P. L., 2012. The influence of body configuration on motor imagery of walking in younger and older adults. Neuroscience. 2012. DOI 10.1016/j.neuroscience.2012.06.066
3. MUNZERT, Jörn and ZENTGRAF, Karen, 2009. Motor imagery and its implications for understanding the motor system. 2009. ISBN 9780444533562.
4. JACKSON, Philip L., LAFLEUR, Martin F., MALOUIN, Francine, RICHARDS, Carol and DOYON, Julien, 2001. Potential role of mental practice using motor imagery in neurologic rehabilitation. Archives of Physical Medicine and Rehabilitation. 2001. DOI 10.1053/apmr.2001.24286.
5. PRINZ, Wolfgang, 1997. Perception and Action Planning. European Journal of Cognitive Psychology. 1997. DOI 10.1080/713752551.
6. JEANNEROD, Marc, 2001. Neural simulation of action: A unifying mechanism for motor cognition. In: NeuroImage. 2001.
7. VAN DER WEL, Robrecht P.R.D., SEBANZ, Natalie and KNOBLICH, Günther, 2013. Action Perception from a Common Coding Perspective. In: People Watching: Social, Perceptual, and Neurophysiological Studies of Body Perception. ISBN 9780199979271.
8. SHIN, Yun Kyoung, PROCTOR, Robert W. and CAPALDI, E. J., 2010. A Review of Contemporary Ideomotor Theory. Psychological Bulletin. 2010. DOI 10.1037/a0020541.
9. SEEBACHER, Barbara, KUISMA, Raija, GLYNN, Angela and BERGER, Thomas, 2019. Effects and mechanisms of differently cued and non-cued motor imagery in people with multiple sclerosis: A randomised controlled trial. Multiple Sclerosis Journal. 2019. DOI 10.1177/1352458518795332.
10. SEEBACHER, Barbara, KUISMA, Raija, GLYNN, Angela and BERGER, Thomas, 2017. The effect of rhythmic-cued motor imagery on walking, fatigue and quality of life in people with multiple sclerosis: A randomised controlled trial. Multiple Sclerosis. 2017. DOI 10.1177/1352458516644058.