Kyčelní kloub je jednoduchý kulovitý kloub. Hlavici kloubu tvoří s stehenní kost (caput femoris) a jamku acetabulum kyčelní kosti. Jamka je rozšířena o chrupavčitý lem tzv. labrum acetabuli. 

Kloubní pouzdro kyčelního kloubu je zesíleno a kryto svaly a vazy, zároveň je kloubní plocha zvětšena právě labrem, a proto je vykloubení velmi vzácné.  Avšak přední strana kyčelního kloubu je náchylnější protože je méně krytá než ta zadní. 

Tyto pasivní a aktivní stabilizátory spolu s tvarem kloubu umožňují pohyby jako je flexe v natažení končetiny 90° s pokrčeným  kolenem bez souhybu pánve cca 140° a extenze 5-10°. Abdukce do 40-45°a addukce kolem 30°. Při flexi v kolenním a kyčelním kloubu je možná zevní rotace do 50°a vnitřní rotace kolem 40°. V závislosti na tvaru a usazení kyčelního kloubu.

Kyčelní klouby spojují dolní končetinu s pánví. Nesou trup a udržují jeho rovnováhu. V rámci zachování mobility a funkčnosti pohybového aparátu je nutné udržovat fyziologické rozsahy pohybu v kloubu. Při tuhnutí a omezení rozsahu v kyčelních kloubech totiž dochází v nejbližších segmentech k větší pohyblivosti, což například v oblasti beder může způsobovat bolesti. 

Bolesti v oblasti kyčlí nejčastěji pocházejí z oslabení nebo přetížení určitých svalových skupin v oblasti pánve. To způsobuje decentraci kloubu, což při neřešení může v budoucnu vyústit až v artrózu kyčle. Bolesti také mohou případně pocházet ze spoušťových bodů okolních svalů, kdy je zóna referenční bolesti v okolí kyčelního kloubu. Nebo je jako projev preudoradikulárního syndromu pocházejícícho ze zad. 

Potížím přispívá stereotypní přetěžování v sedu nebo nevhodná technika při zátěži. Na rozvoj potíží mají také vliv případné vývojové vady kyčelních kloubů v dětství.