Jak bych kolegovi – odborníkovi ve zdravotnictví – vysvětlila co je kraniosakrální terapie a co mi její studium dalo a vzalo

Studium kraniosákrální terapie (KST) jsem započala v roce 2021. Přihlášená jsem byla už v roce 2020, ale kvůli covidovým restrikcím to vyšlo až na rok, kdy jsem byla těhotná. Tehdy jsem stihla jeden seminář ze šesti. A pokračovala jsem až v roce 2023, kdy byl synovi cca rok a půl. Nestihla jsem se svojí skupinou konec a část výcviku jsem dělala víceméně individuálně v rámci supervizí a specializovaných seminářů. Na závěr jsem měla sepsat i tento výstup.

Pokud bych měla kolegovi zdravotníkovi vysvětlit, co je kraniosakrální terapie (KST), začala bych tím, že nejde o žádnou „ezoterickou novinku“, ale o terapeutický přístup, který má své historické kořeny, teoretické zázemí a vychází z pozorování fyziologie a biomechaniky lidského těla. Kraniosakrální terapie se postupně vyvinula z osteopatické tradice, zejména z práce W. G. Sutherlanda a později J. Upledgera, a pracuje s konceptem kraniosakrálního systému – tedy se vztahem lebky, páteře, křížové kosti, mozkomíšních plen a mozkomíšního moku.

Z odborného pohledu se kraniosakrální terapie opírá o znalosti anatomie, neurofyziologie, fasciálního systému a regulace autonomního nervového systému. Nepracuje „proti“ klasické medicíně nebo fyzioterapii, ale naopak je může vhodně doplňovat. V terapii se využívá jemný, cílený dotek, který umožňuje vnímat napětí, pohyb a adaptabilitu tkání a podporovat jejich autoregulační schopnosti. Pro mnoho zdravotníků může být zpočátku obtížně uchopitelné, že velmi jemné podněty mohou mít významný efekt – přesto však víme, že nervový systém reaguje i na minimální změny aferentního vstupu, zejména pokud je klient v klidovém a bezpečném stavu.

V zahraničí je kraniosakrální terapie běžně využívána jako součást komplexní péče, například u bolestivých stavů, funkčních poruch pohybového aparátu, u pacientů s chronickým stresem, po úrazech, u dětí nebo v péči o ženy v těhotenství a po porodu. Existují studie a klinická pozorování, která se zabývají vlivem kraniosakrální terapie na bolest, kvalitu života nebo regulaci autonomního nervového systému. Přestože výzkum v této oblasti není vždy jednoduchý metodologicky uchopit, rozhodně nelze tvrdit, že by šlo o metodu bez odborného základu.

Co se týče osobní roviny, studium kraniosakrální terapie mi něco vzalo – především čas, energii a také některé iluze. Zejména iluzi, že lidské tělo je možné chápat pouze jako soubor svalů, kostí a kloubů, které fungují na principu jednoduché mechaniky. Studium KST mě postupně vedlo k hlubšímu pochopení toho, že lidské tělo je komplexní, dynamický systém, ve kterém se neustále propojuje tělesná, nervová a psychická rovina. Zpochybnilo některé mé dřívější jistoty a naučilo mě větší pokoře – jak vůči tělu klienta, tak vůči samotnému terapeutickému procesu.

Na druhou stranu mi kraniosakrální terapie dala velmi mnoho. Rozšířila mi možnosti péče o klienty, zejména tam, kde klasické přístupy narážely na své limity. Naučila mě více naslouchat – nejen slovům, ale i tělu, jeho reakcím a jemným signálům. Změnila můj přístup k terapii z „dělání“ na „být s klientem“, vytvářet prostor pro změnu a podporovat přirozené regulační mechanismy organismu. Z lidského hlediska mě posunula k větší vnímavosti, trpělivosti a respektu k individualitě každého člověka.

Kraniosakrální terapie pro mě dnes nepředstavuje alternativu ke klasické fyzioterapii, ale její smysluplné rozšíření. Je to přístup, který mi umožňuje nahlížet na člověka v širších souvislostech a který mě profesně i osobnostně formuje. Právě tato kombinace odbornosti, jemnosti a respektu k lidskému tělu je tím, co považuji za největší přínos studia kraniosakrální terapie.

Ve své praxi KTS prvky zařazuji od doby studia a terapie jen čistě KTS zatím nedělám. Využívám ji zejména u miminek a občas i u dospělých klientů. Pokud byste měli zájem čistě jen o KTS, tak mi při rezervaci napište poznámku ať s tím počítám:)

? Jak se vám toto mé povídání líbilo?