CZ/EN
Články autora
Tento článek vás nemá od nošení odradit, nebo vám ho zakázat. Dává si spíše za cíl vás informovat o tom, co nošení může způsobit nebo spíše, co může rozvinout. Když totiž začnete hledat informace, jestli je nošení vhodné a prospěšné, tak najdete jeden zdroj, který se cituje napříč snad všemi portály. Možná je to i tím, že je nespočet...
Tento příspěvek byl původně seminární prací k mé atestaci na odborného fyzioterapeuta. Takže forma psaní je takový více formálnější. Najdete zde i další případné zdroje. Je to obsáhlá problematika a vždy je fajn navštívit fyzioterapeuta, který vás dále individuálně navede.
At the beginning, I would like to quote one of my clients: “So, using the big toe is a very revolutionary matter! It seems to solve the problem with the right knee and walking downhill…” Feedback like this seems to come back to me more and more often. Therefore, today’s article will be about the big toe...
Článek o palci na noze si pro vás připravila Míša Krákorová. Na úvod si dovolím citovat jednoho svého klienta: “Tak používání palce je hodně revoluční záležitost! Zdá se že to řeší problém s pravým kolenem a chození z kopce…” A podobná zpětná vazba se mi vrací čím dál častěji. Proto dnešní článek bude právě o palci a jeho veledůležité funkci pro nohu.
Tak jako ženy i muži mají pánevní dno. Některé funkce mají společné, ale některé odlišné. Muži narozdíl od žen disponují penisem a prostatou. Ženy mají zase pochvu. Ženské pánevní dno musí odolávat větším silám a to hlavně během těhotenství a následném porodu. Co vše může muže potkat a jak mohou tyto potíže řešit?
In the first part, you read about the role of body perception in the origin of movement and how it can be supported. Today, we will take a closer look at what happens between the „input“ and the „output“, that is, between „I know my hand is resting in my lap and can reach about halfway...
V minulém díle (článku od Míši) jste si přečetli, jak důležitou roli při vzniku pohybu hraje vnímání vlastního těla a jak jej můžeme podpořit. Dnes se podíváme blíže na to, co se děje mezi „vstupem“ a výstupem“, tedy mezi „vím, že moje ruka leží v klíně a dosáhne mi asi do poloviny stehna“ a „zvedám hrneček, co leží na stolku“.
Lately, I’ve been noticing one phenomenon in my clients – a distorted body perception. Possible reasons where this might come from are complex and could make a separate article, maybe next time 😊. You might say, „What nonsense is this, I know where my arm is!“, But are you really so sure?
Tento článek pro Vás sepsala fyzioterapeutka Míša Krákorová. Poslední dobou si u svých klientů hodně všímám jednoho fenoménu – porušeného vnímání vlastního těla. Úvahy and tím, proč tomu tak je, jsou složité a vydaly by na samostatný článek, třeba někdy příště 😊. Asi si řeknete „Co to je za hloupost, snad vím, kde mám ruku!“, ale opravdu jste si...
Nepamatuji den v práci, kdy by se mě alespoň jedna žena nezeptala na to, jestli nemá diastázu. V dnešním světě, kde máme možnost zjistit si o všem spoustu informací, se dostáváme do informačního chaosu. Současné informace vás tak nejčastěji dovedou k přesvědčení, že diastáza může za to, že vás bolí záda, máte inkontinenci, vtočil se vám palec na noze, máte velké břicho, skoliózu,...
Klára Vomáčková