Česky/English

Jak tělo a mozek spolupracují 1.díl: Proč se klientů tolik dotýkáme?

Tento článek pro Vás sepsala fyzioterapeutka Míša Krákorová.

Poslední dobou si u svých klientů hodně všímám jednoho fenoménu – porušeného vnímání vlastního těla. Úvahy and tím, proč tomu tak je, jsou složité a vydaly by na samostatný článek, třeba někdy příště 😊. Asi si řeknete „Co to je za hloupost, snad vím, kde mám ruku!“, ale opravdu jste si tak jistí?

Kromě poruchy vnímání vlastního těla, (můžete se setkat i s termínem „body awareness“), moji klienti toliko společného neměli – jeden trpí na migrény, druhou bolí mezi lopatkami, třetí má bolavý palec u nohy (a rozhozenou statiku stoje a dynamiku chůze, ale to vidím až já) a takhle bych mohla pokračovat. V průběhu rozhovoru a diagnostiky (obojí je pro mě extrémně důležité, protože problém může jít odjinud, než se na první pohled nabízí) zjišťujeme, že nějaký pohybový stereotyp nebo „jen“ statické nastavení nejsou optimální. A proto se vytváří svalové dysbalance a nerovnoměrné zatížení kloubů. Aha! Ale proč? Při dalších testech a terapeutických pokusech vyjde najevo, že pro klienta je daný segment taková „šedá zóna“. Slýchám věci typu: „Kde mám teď tu lopatku? Já ji vůbec necítím.“ nebo „Tohle je nějak jinak, než jsem zvyklý, ale vlastně vůbec nedokážu popsat co a jak je jinak.“

Řízení celého lidského těla funguje na základě složitého systému zpětných vazeb. Ale úplně nejjednodušeji „výstup záleží na vstupu“. To znamená, že pouze ze správného počátečního nastavení vznikne správný pohybový vzor. Ale když je ten vstup nedostatečně funkční nebo nějakým způsobem změněný, tak ten výsledek správný být nemůže. To je jako kdybych měla poruchu čtecí jednotky kopírky – pak můžu dovnitř vložit koně, ale vyleze mi třeba koza.

Dobře, takže porucha vnímání nastavení, pohybu nebo svalové aktivity… Ale co s tím? Část těla, která z různých důvodů byla mozkem vytěsněna nebo opomíjena, musí být znovu přivedena do pozornosti a znovu zabudována do tzv. body-schématu (vnitřní obraz mého těla v mém mozku). Každá oblast lidského těla má v mozkové kůře své přiřazené místo (možná jste se setkali s pojmem „homunkulus“ – človíček), ve kterém se soustředí veškeré informace o tomto segmentu a odkud se tento segment řídí.

Velmi důležité je proto změna vstupu, zjednodušeně ukázat mozku „tady je ta lopatka a takhle by se jí líbilo ležet na hrudníku“. K tomu je velmi mocným nástrojem dotyk. Obyčejný dotyk dlaní terapeuta na těle klienta. Proto se svých klientů hodně dotýkám. Kontaktem na kůži dochází k mohutné stimulaci receptorů v dané oblasti a daný segment se tak přivede do pozornosti mozku. Následně daný segment navádím do různých pozic, ukazuji, jaký rozsah pohybu je možný a hledám optimální nastavení v daném segmentu (kloubu) ale i v rámci celého těla. Nejprve nastavuji posturu („základní nastavení“) a pak navádím segment do pohybu v optimálním vzorci. To všechno v neustálém kontaktu mých dlaní s danou částí klientova těla. Občas se mnou lidé žertují, že s nimi při terapii tančím, no, moje historie se asi nezapře. Ale myslím, že z ní velice těžím 😊.

Změnou vnímání těla se dá udělat velký skok ve změně pohybových stereotypů, a tedy i v řešení nejen potížích s bolestí, rovnováhou, přetěžováním a spoustou dalších. Klienti odchází a říkají „Najednou cítím, jako bych měl tu ruku propojenou s tělem. Zní to asi divně, ale rozumíš mi?“ Rozumím, to je přesně ten pocit, který bychom měli mít neustále a ohledně všech částí těla. Protože naše tělo je propojený celek. Žádný pohyb nemá počátek jen v jednom segmentu. Ale o tom třeba taky někdy příště.

Změna vnímání těla je velmi důležitý, ale jen první krok. Co je ten další? Přečtěte si příště ve druhém dílu. A do té doby… Kde teď leží Tvoje lopatka?

Míša Krákorová

Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.