CZ/EN
Motivace…
Slovo, kterým se na můj vkus až moc plýtvá. Mnoho lidí ani nechápe význam pojmu. Nebo chápe, ale nevhodně si ho vykládá.
Je motivace to, že zhubnu a budu vypadat jako ta holka z instagramu? Nebo to, že se vlezu do džín z loňského roku? Nebo budu dřít dvakrát denně v posilovně abych měla zadek Kim?
Není to spíš inspirace? Krátkodobý povrchní cíl? Co mě k němu žene?
Trpím psychickými problémy protože se srovnávám s ostatními a chci žít život jako mají oni? Čekám, že mi něco spadne do klína? Neumím si užívat chvíle jen sám se sebou? Stále hledám rozptýlení?
Pleteme si dva pojmy motivace a inspirace. Motivace přicházející z vnějšího světa je cesta do pekel. Naopak ta vnitřní, která vychází z našeho vnitra, ta která má potenciál vytrvat a dosáhnout cíle, často chybí.
Největšími momenty, které člověka doslova doženou ke změně jsou zdravotní problémy, bolesti, výsměch okolí, prozření. Prozření je zajímavá věc. Často k ní dospějí lidé, co si neuvědomují svou nadváhu. Akceptovali ji a žijí s ní. Ale například podle fotografie, kde jsou na fotce vedle muže/ženy co milují si najednou připadají nepatřičně. No a podobně.
Pokud jsi typ, co si každý rok dává nové předsevzetí bez toho aniž by některé z nich splnil, tak moc daleko nedojdeš. Žijeme v době kdy máme všeho dost, jsme ve své podstatě spokojení. Nakonec tak moc, že se přejídáme a samou dostupností se málo hýbeme a ejhle máme problém. Problémy si tvoříme sami, nejen navenek, ale také ve své hlavě. Hledáme výzvy, hubneme a pak zase přibíráme. Sami nevíme co chceme. Jsme stále s něčím nespokojení. Necítíme VDĚČNOST, UZNÁNÍ.
Zapomněli jsme život žít. Ztratili jsme pocit spokojenosti s tím, co už máme. Stále chceme víc.
Zpomal…Zastav…Všímej si…Vychutnávej…Vnímej…
Dělej malé krůčky a jdi stále vpřed.
Krásný den K.