Vnímání dnešních normalit

Běžný den, a přesto je v něm cosi zvláštního.

Uvědomění, že to, co nám přijde normální vlastně až tak normální není. Ani si to neuvědomujeme, ale jsme tvarovaní dlátem konvencí, sociálními médii a názory jiných. Pro like, komentář a povědomí jsme schopni nakroutit tělo a mysl do šílených poloh. Vypouštíme z pusy nepravdy a přikrášlené příběhy, aby jsme uchvátili okolí. Normál nás nudí a tak hledáme vytříbenosti a špičky extrémů. Vytváříme tak kolem sebe prostředí výjimečnosti a unikátnosti.

Všichni jsme své podstatě krásně obyčejní a nahraditelní. Každý máme svůj účel, svůj směr, své vize. Nenechme si je vzít.

Normální je chodit cvičit pro dobrý pocit. Kvůli vizi vypadat dobře, kvůli kamarádům. Extrémy ve formě různých maratonů a nesmyslných kil nejsou pro každého. A to je dobře. Jen ten špatný pocit, že ti to nejde taky tak dobře a že tě něco bolí…

Přestáváme jíst nebo naopak jíme moc. Vnímáme to jako selhání a o to více se trestáme. Zapomínáme však, že se jedná o volání. Volání duše a těla o pozornost. Řešení hledáme v drastických změnách nebo u ostatních. Nejvtipnější na tom je, že naše tělo přesně ví co dělat. Říká nám to celou dobu. Jen jsme jej přes řev doporučení a rad mediální masáže přeslechli.

Normální je jíst normálně. Influenceři a markeťáci na sítích nás krmí krásnými fotkami a doporučeními, že zrovna jejich produkt je ten nej. Ale to, že nemá s přirozeným a normálním stravováním nic společného nás nezajímá. Bussines a reklama. Výdělek. Sledování. Zaprodali jsme své duše. A své zdraví.

Žena má být ženou. Pokud není, tak by měla hledat příčinu u sebe. Ne u kamarádky, ne u sousedky… V tomto je výjimečnost každé z nás. Každá potřebujeme něco jiného u každé je příčina a řešení odlišné.

Myšlenky a pocity. Stavění vzdušných zámků, vytváření smyšlených příběhů a tvoření problémů je v hlavě. TY rozhoduješ o tom, jak se budeš cítit. TY rozhoduješ o tom, jaký budeš mít den. TY dáváš situacím emoční nádech. TY šlapeš po své cestě životem. A TY rozhoduješ kým se necháš ovlivnit, pozitivně inspirovat nebo naopak psychicky zdeptat.

Reálná inspirace životem někoho cizího je hloupost. Už samotná podstata je postavená na hlavu. Žít život někoho jiného? Tohle chceme? Napodobovat? Přetvářet své zvyky? Měnit své oblíbené rituály? A to vše jen kvůli tomu, že to dělá někdo jiný? Jemu to funguje a nám ne. Bum a další úzkostná akataka je tady.

Osobně vnímám sociální média jako jednu velkou past. Je lehké nechat se strhnout pozlátkem falešné dokonalosti. Chtít víc a pak se trápit, že to nejde. Chtít se někomu rovnat, mít to co oni a zase se trápit, že to nefunguje. Nežijeme. Přežíváme. Tvrdé, ale ve své podstatě je to tak…

Proto vnímej sebe. Hledej svoji cestu. Měj své sny. Měj své FLOW. Dělej, co tě baví. Dělej to, protože to chceš ty, ne protože se to zrovna všude dělá. Měj a žij svůj život. 

Krásný pátek

Klára

Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.